Anotace: cestuji vlakem...

Uprostřed nádraží s řetězy
stojí v pozoru
v přítmí
bez lesku

snad ve stezku...

zdání klame
pro radost
nechá tony znít
lidem co mají chuť hrát

dát se na obdiv...

Dítě s prstíky
skotačí po klapkách
nadšením splývají
oba dva

hra neohraničenosti...

Stařenka se přibelhá
sedne si
nechá ruce znít
tupé zuby pohladí

mládí uvnitř ožije...

duše se proletí
bez předsudků
v doprovodu velikánů hudby
rezonuje celý sál

dál a dál tony plují...

Lidé se zastaví
jsou unášeni
na vlně pocitů
někdy v úžasu

jasu co každý vkládá ...

bez not a třpytu
usíná a ožívá
polosvlečený
klavír s příběhem

výjimečný ve své jedinečnosti!

Publikoval(a): Danger, 2.3.2017