Olivere, Olivere
Olivere, Olivere
Olivere, Olivere
Jak moc bolí tvé nehojené rány?
Proč si utekl ze zahrad poznání?
Od půlnoci vidím tvé strážné vrány
poletovat blízko, blízko nad zemí…
Olivere, Olivere
Proč se ptáš, když odpovědi znáš?
Myslíš snad na pláč a smích?
Přemýšlíš, co vezmeš, co dáš?
Přemýšlíš, co je láska a co je hřích?
Ach Olivere, Olivere
opět dýchám tvůj dech
maluji tvou tvář do stojaté hladiny
čmárám tvé jméno po rozpadlých zdech
proklínám tebe, proklínám své vidiny…
Publikoval(a):
Oliver Ouvín, 4.3.2017