Ano, tak jak se rozpíná vesmír, rozpíná se i naše vědomí, zvyšuje se vibrace i frekvence. Ten kdo jde proti, tak ho to drtí, ten co plyne s vesmírem, roste s ním. Ovšem ve všech "levlech" života se stejně potkáváme pořád s těmi stejnými vlastnostmi či situacemi, avšak vidíme je v jiné hloubce.

9.3.2017 16:25 | Wčelka

Děkuji Vám drazí básníci za podporu a zastavení se. :-) Ať se Vám všem daří! :-)

9.3.2017 16:19 | Wčelka

Pěkná báseň a fajn komenty,díky!

8.3.2017 21:23 | Lipová

Já si dovolím být stručný...prostě fajn a ST.

8.3.2017 21:18 | gogol

No o tom zrychlování mi něco povídej...jako by už se mi realita skládala jen z takovejch úryvku ve kterejch mě to zkouší jak se v tom zachovám...hééé!

ano mám to podobně jako ty...dříve bylo jiné vnímání a u mě to znamenalo větší utrpení...ted vidím spoustu věcí v sobě poodkryté a to znamená že člověk ví-vidí sebe i okolní svět (samozřejmě jen o trochu rozšířeněji,né jako pánbůh...héééé),ale neznamená to že mne to nedobíhá a není mi v tom někdy šoufl...prostě jedééme,hrajeméé,zrajemééé!

8.3.2017 21:08 | Martin Havlíček

K Martinovi: někdy jsem nad a jsem schopná akceptovat a pokračovat a jindy, vnořena se drtím. Ale jsem vděčná za drobné pokroky, protože před nedávným časem a vlastně celý život předtím převažovalo výrazně to druhé. Vše se zrychluje a je načase... :-)

8.3.2017 20:28 | Gaia.

s lehkostí napsané a zároveň hloubky se dotýkaje, hezky potěšila... :-)

8.3.2017 20:24 | Gaia.

mám takový můj osobní poznatek...frekvence vibrací se v nás neustále mění...když se trvale nebo přechodně dostaneme do toho rychlejšího vibrování...tak nám dualita nepřipadá tak zdrcující...je to jakoby jemnější forma dualita poněvadž ohnisko vědomí je posunuté a třetí oko víc ví...no a samozřejmě při nižších vibrací nás dualita drtí...je to všechno fyzika,kvantová,láska? všechno jsme zapomněli...

téma i zpracování pro mne supr...

8.3.2017 20:19 | Martin Havlíček