Anotace: Sny jsou někdy divoké, pokusil jsem se jej uvést do veršů.

Noční můra v mém pokoji

Tmavý pokoj , dopadá jen světlo zvenčí,
tam svítí chodcům lampa.
Jsem zalezlý pod peřinou a bojím se.
Ach ta hanba!

Z černých koutů vylézají potvory,
z pod postele hrozné ozývají se zvuky.
Hlasitě bijí hodiny,
něco se dotklo mé ruky.

Sápou se na mě škaredí skřeti,
oknem vkrádají se švábi a kudlanky nábožné.
Hadi a štíři vlezli až ke mě
na postel!

Podivná stvoření v bílých šatech,
babice co úplňku má nádech ,
v koutě chechtá se hyena,
sto skřetů rejdí mi po zádech!

A už mě mají, spoután jsem pevně
kam jen kam mě nesou,
marně se bráním.
Máma a táta, kde jsou?

Už vzdávám se v tom nerovném boji,
odevzdán jsem pevně osudu.
Zkaleným zrakem v dálce jen vidím,
schody co vedou na půdu!

Už zbývá jen kousek,
však schody náhle se boří!
Všechny ta havěť kolem rozplývá se,
sténá, křičí, hoří!

Naráz je ticho,
jen tiše tikají stolní hodiny.
Kdosi mě k probuzení nutí
a já procitám v náruči máminy-
Ach jak děsivý byl to sen,
spocen, ale šťastný jsem v kruhu své rodiny.

Publikoval(a): příšeří, 11.1.2011