Anotace: Intrácká léta

jsou dny jako dnes kdy smutek přebírá nadvládu spolu se zlostí a stresem, nad chováním zdravého rozumu... stres, který se vás zmocní a nepustí... smutek a samota, která položí na kolena i ty nejsilnější.. dokonce i ten s nejbystřejší myslí nevydrží jejich nápor... a sesype se jako listí ze stromu po větrném podzimu...a zlost, která ubližuje... bezpravně týrá duše, které pohlcuje do temnoty... duše dříve milé s úsměvem na tváři, teď znechucené životem s pěstmi zaťatými... pomálu ale jistě se sny vytrácí v mlhavou oponu... kterou už nikdy nikdo nespatří... stejně jako krev v potoku, prolitou mužem bez opětované lásky... zmizí... v okamžiku... změní jedna smrt život nejméně desíti lidí... kterým v srdci zůstane jen brek a v očích pohled na mokvajici tělo ležící na břehu mezi oblázky... jen kvůli lidské hlouposti... opustil vše co měl, co mohl a chtěl mít... ti kteří ho milovali, teď běduji neštěstím... nic jim stejně nepomůže... radši by se měli smířit s tím, že už nikdy nebude líp... protože život má v oblibě brát to nejcennější..

Publikoval(a): Peaceforall, 17.3.2017