Já, pouhým vypravěčem
Já, pouhým vypravěčem
Já pouhým vypravěčem,
Vlasy její, spletené do copu
krásná tvář odhalena,
pihy, které rýsují její tvář
ta něžná žena byla zostuzena
Oči jeho, upnuly se na tu krásu
vnímajíc její smutek,
chce ji podat svoji ruku
vložit jí do dlaně malý kvítek
Najednou se střetli..
Usmáli se nečekaně
žena měla chladné dlaně,
muž ji však nepustil
naopak ji zajistil
Stála přeci na té hraně
kde život chtěla vzdát,
stud co v sobě nosívala
nechtěla nic předstírat
Muž ji prosil o pár minut
aby ho jen vyslechla,
řekl ji jen krásná slova
a temnota pominula
Hledí na sebe..
Ona je teď na pochybách
chtěla si ublížit,
on ji však neopouští
chce ji dlouze políbit
Trhne sebou
když nevidí jeho ruku,
bojí se, kam to povede
on chytne do svých dlaní její tváře,
slibuje, že ji nesvede
Najednou muž ví
z čeho žena strach má,
říká jí ať se nebojí
ať zůstane jen svá
Strach ji náhle opustil
byla vděčná za muže,
sešli dolu z útesů
vpadla mu do náruče,
Líbají se…
...láska byla silnější...
Publikoval(a):
MonikaZ, 19.3.2017