Stmívání
Stmívání
Odchází den
a já jdu s ním...
Ve tmě klopýtám
kamením,
hledám svůj kousek
rovné cesty,
stavící vize
na podesty.
Trochu se bojím,
nevím čeho,
snad symbiozy
zloby s něhou
a kdoví, co svět
udělá,
až ho šíp bodne
do čela...
Chci k světlu
vlastním krokem jít,
snad zdola,
jako stalagmit
upíjet kapky spojení
v tvrdém a hladkém
kameni...
Publikoval(a):
Kytka62, 20.3.2017