Samota
Samota
V teple domova
objatá tmou
sžírá mě samota a chlad..
nejde s nimi hnout
Hvězdy září
ale s temnou nocí hrají chór
myšlenky zlé chtěla bych zavřít
ale nemám klíč a vlastně ani vchod
Obestřená obavou z toho, co přinese zítřek
bude mít barvu zlatavou
nebo nepřijde vůbec..
moji duši toulavou
ponese na křídlech krásný pták
může ji však jako kořist chytit do pařátů
Snad jsou to démoni
co mé srdce nakazit se snaží
nebo Bůh, který věrnost mou tak zkouší?
Přála bych si obstát v téhle zkoušce..
vymanit se z pařátů
letět mládím dál k pokoře
a Boha na vše ptát se
Kterou cestou vydat se mám
jak zvládnout, když se člověk cítí tak sám
Zklamaná se světa
ze sebe? Kam dál?
Pomíjivý život
co do cesty Bůh postaví..?
Žít je tak těžké a krásné zároveň
Stesků už bylo dost
děkuji za únavu
jež dává sladkost usnutí
Děkuji. Děkuji.
Publikoval(a):
pampeliška semišová, 21.3.2017