Anotace: ...

Říkám jim stále jen klid, těkavým opicím
proradným myšlenkám, nechám je plout
vzdušnými prostory oblohou
přicházíš tichem v letmých dotecích

do dlaně vkládáš lístek tulsi
s rosou skaneš vřelým vyznáním
lupínky čistoty bílých růží
slíbají tváří kontury

neseš mě na hebkých perutích
a řeka zdobí slunečními korály
skloněnou šíji krajiny
v zátokách pod horskými jehlany

těla splývají v jediném poli síly
prosytí hlubiny a uvolní jejich stíny
změněné k nepoznání stoupají do výšin
domů, do věčného plynutí

na sklonku času k návratu
navenek zdánlivě ustoupíš
jiskříš a něžně sáláš v srdci
niterný plamínku všedních dní…

Publikoval(a): Gaia., 25.3.2017