Anotace: ...13.1.2011...

Jsou chvíle kdy myslím na Tebe,
kdy myslím na to jak moc jsi krásná.
Je to jako myslet na nebe
a na to jak je obloha jasná.

Opakuji pořád jen ty dvě slova,
který už jsem dávno říct Ti chtěl.
Opakuju je pořád a pořád dokola
a přeju si aby je někdo uslyšel.

Bez Tebe se ve všem ztrácím,
nevím co dělat a kam jít.
Cesta je těžká a jen těžko se vracím,
tak konečně dovol mi žít.

Ztrácím víru v sebe a v nás,
tak vrať se už konečně!
Strašně pomalu plyne ten čas,
tak nenech mě čekat věčně.

Na starý obrázek se divám
a srdce mi žalem puká.
Už jen na fotce Tě vídám,
už nedrží mě Tvoje ruka.

Obloha už pro mě ztmavla
a slunce už dávno zašlo.
Vzpomínám jak jsi na mě mávla
a Tvé srdce si jinou cestu našlo.

Publikoval(a): Básník Kafka, 13.1.2011