Anotace: Pokus o první báseň... Snad se bude líbit

Jsem sama...
S tou bestií...
Bestií jenž
ve mně dřímá

Tichá, mazaná
vyčkává
na tu chvilku
bezmocnou...

Slyším, jak
tiše dýchá,
ani nedutá,
pozoruje

bojím se...
Co bude dál?

Již vidím...
Ostré drápy,
tu tlamu, zubatou...

Ty oči,
plné zloby,
tu kůži, tak slizkou...

sytí se,
na mém štěstí,
naději
a smutku...

Na snech...

Drásá a trhá,
mou duši bezmocnou...

Jsem sama,
nevím co dál,
svůj život
skončit mám?

Rozhlížím se,
pohled padl
na kamarádku mou
odvěkou...

Na žiletku...

Smířená s osudem
beru jí do dlaně
a pomalu přikládám
na zápěstí...

Jemně přitlačím,
ten pohyb
dokončím
a cítím...

Úlevu nesmírnou,
a slyším,
tu bestii
strašlivou
jak skučí...

Ona ví
že život končí
už není kam
jít dál...

A s krví mou
odtéká...

Já usínám,
už navěky...
Jemný úsměv
na rtech mám...

Jsem šťastná...

Publikoval(a): Lunae, 29.3.2017