Anotace: ...

Neplač, dešti.
Co tě rmoutí?
Snad ne lidský hněv,
že je děsíš,
když se snášíš
na temena střech,

otevíráš
rány, co se
dávno zhojily
a večery
měníš v tichou
melancholii ...

Což neslyšíš,
že i slunci
v hněvu spílají,
že svým žárem
ožehlo, co
vypěstovali,

větru, že prý
odnáší jim
střechu nad hlavou,
hvězdám - že jim
osud řídí
zlomyslnou hrou ...

A nevidí
démanty, co
věšíš na větvích,
neslyší tvůj
tichý smích, když
šumí po lesích,

necítí tvou
vůni, ani
pohlazení tvé

škoda je slz,
škoda něhy
pro mrtvé ...

Publikoval(a): GabrielleT., 4.4.2017