Díky Klari a Mírovi jr. za básnickou vsuvku, pochopils úplně přesně o čem píšu, protože to vidím ve tvých slovech...děkuju.:-)

7.4.2017 19:35 | Desiré

Špica!;-)

7.4.2017 19:29 | Klarineb

slyšel jsem tichý hlas za starou zídkou
kde spánkem svým věčným spí duše prokletých
do prachu poklek a slzy snů sbíral
když dech můj svět mrazil nářkem nechtěných

ST

7.4.2017 18:59 | gogol

Děkuju vám všem mockrát za vaši přízeň.
A Maki, když už se na víc nezmůžeš, tak bys aspoň mohl vyrukovat s nějakou tvojí další básní, určitě máš něco rozepsanýho. A Míra s Janou by se taky mohli zase jednou blejsknout.:-)

7.4.2017 17:40 | Desiré

nádherně zbásněné neuchopitelné...

7.4.2017 17:25 | Gaia.

Wow!, na víc se nezmůžu.

7.4.2017 17:20 | Makaveli

Teda...kolikrát jsem zažil podobný pocit na místech, kde se přítomnost dotýká věčnosti... Díky za luxusní počtení a připomenutí, že všeho dočasu... M.

7.4.2017 16:48 | Mirastus