Anotace: Pokus o věc s rýmem a rytmem...

Nejdřív jenom pár slov
vhozených do šumu
kulturního domu,
pak sto dlouhých minut,
než i tys byl protknut
silačarou noci.
Když nám dala pocit
tajnosti a snění,
a vidět, že nás není,
přivřela do dveří
prstýnky kadeří,
svinula objetí,
byli jsme zajati.

REF:
Ze dlaní do dlaní
k půlnoční snídani
dávám Ti napít čaj.
V čem jiný má být ráj?

Okna jak korálky
zářících domovů,
vzdálených příkrovů.
V jednom svítí Betlém
mihotavým světlem,
tam nás vedeš cestou,
mrazem, větrem, zimou.
Polibek na cestě
jak mladé nevěstě,
hladíš mě po tváři,
všechno se rozzáří.
Na čele už vrásky,
na rtech víno lásky,
a v noci pak...

REF:
Ze dlaní do dlaní
k půlnoční snídani
dávám Ti napít čaj.
V čem jiný má být ráj?

Vlněné záhyby
skryly mé pochyby
flaušovou měkkostí
- snad děti odpustí,
až tma se rozpustí.
Jen nevím, co s touhou,
jak nože ostrou něhou,
když mi ničí snění,
prolíná se bděním,
co dál dělat nevím,
měním se tou touhou,
pronikavou, zlou hrou
se sebou a s tebou.
A nevím, zda smíš...


REF: Ze dlaní do dlaní
k půlnoční snídani
dát mi napít čaj.
V čem jiný měl být ráj?

Publikoval(a): Mari13, 7.4.2017