Anotace: tak nečekaně. Z jednoho čundru…

Vlak v koridoru pod hvězdami
následuje jižní směr
tlačí tunel vzduchu vlahého od moře
v nákladním vagoně
uprostřed potměšilých noci
hájíme prostor pro sebe

spárami profukuje
průvodčí chybí, v tom se shodneme
však v rozích pochybné anonymy
zvědavých vyboulených očí
dychtí špehují, chlemptají do tmy
hledám bezpečí u tebe

krev mrazí v žilách a ve spáncích
valí se do srdce s příbojem
zvířená doteky a se zranitelností
nechráněných kusů v říji
v klamavém hlomozu kolejí
zaniká křik a struny divoce zní

když vyletí v tónech nad oblaků hradby
a spojí gejzíry s měsíční září
v bdělém mžikání očí užaslých...

Publikoval(a): Gaia., 11.4.2017