Anotace: . . .

Ta třešňová plíseň
co padá na hlavu andělům
kteří se milují se svými paničkami
plíce pod vodou
a ruce na hořící střeše

ta třešňová plíseň
co mi proudí krví
jako přeslazený sorbet.

Ta celoročně platná tragédie.
Když slavík počítá každou svou
osminkovou notu
jen aby mu vyšla do sudého počtu
a na ramenou se mi sbíhá svlačec
a dálniční cesty

na mozku smog a plíce pod vodou
a cítím se sama jako anděl
cítím se sama jako prázdná hlava bez těla
co pluje světem jako balón
a provázek třímá pětileté dítě
a vede si mě kdo ví kam.

A chraň Bůh, až jednou pustí.

Možná je to jen ovzduším, říkám si
je těžké mít tak dlouho plíce pod vodou
a svět se pořád nemění, i když to slibuje
každý druhý čtvrtek

a možná je Bůh jen
pětileté dítě
a v nejhorším případě
jsem anděl.

Publikoval(a): Poutníček, 11.4.2017