Anotace: ...

Zaveď mě do hlubokých lesů
kde ani laně nemají vyšlapanou stezku
vetkni zrnka mého zajatého já
tam, kde tma pospává a světlo začíná

kde mech ve stoncích kapradin
zdá se být měkčí než nejjemnější hedvábí
a dech vychýlí se ze své rovnováhy
když motýlí křídla v podbřišku
rozechvěle oddají se po trávě vonícím polibku

kde kůže zardí se jako pole vlčích máků
pocukrovaných stříbrem hvězd
vyčesaných soumrakem ze sponek vlasů
a odlesky zatoulaných bludiček
rozzáří všechnu vášeň i něhu co zpočátku
nesmělá touha uzamkla do víček

pak Luna vykloní se zpoza hvězdných parapetů
aby dokončila jednu nevyřčenou větu
co chutná po malinách, po hříchu,
po vůni obtočené kolem tvého ... kotníku...

kolem kouzla zapovězeného vzdechu
ukrytého navždy v korunách hlubokých lesů...

Publikoval(a): Desiré, 19.4.2017