Anotace: ...

Pohádka o princezně Fialce

Malá holka ve velkým světě
s pocity ztracena a naděje
hledá svou cestu co kdysi
značila drobečky pečiva

Na kraji lesa u bezinek
tam kde se hříbek usměje
když pátrala po ztraceném
to tehdy dávno, když si
ve sněhu bosá chodila

Byla to tíha šípkových keřů
otrávených jabloní a korunek
zklamaných poznání a smutku
ztracená v ledovém městě

V kapkách zmrzlého deště
koukala k oblakům
a přála si tisíc a jediné
slza jí ulpěla ve zraku

Otřela tvář a přání slyš
to mezi milionem vloček
padala její horká slza
jako náznak naděje

Jako když zahoří plamen
ta plápolivá jiskra
letěla, padala a zářila
po ledové obloze
zrozená mladá hvězda

Krásný obraz na bílém plátně
namalovala tehdy princezna
a co ona vnímala jen matně
dobrá víla si k srdci vzala

Byla to víla Naděje
mocná a plná kouzel
sledovala Fialku
přes nebeskou dálku

Postupem času
Fialka rostla, sílila
stala se ženou nádhernou
která svých snů cílila

Nádherně tančí
překrásně zpívá
jako lesní víla
po špičkách kráčí

Vznešená, ladná
půvabná, svůdná
v srdci stud
pro žití pud

Jednou se vracela
z hodiny umění
plná krásy, připravena
rozdávat mámení

Víla Naděje se usmála
s plány měla starosti
nezdarů nemálo
však teď cíle dostála

Z dálky se ozýval hluk
před dvorem stál kočár
u něho postával kluk
vypadal znuděně

,,Přišli jsme vám, paní
stěhovat ty barokní obrazy"
povídal kočí
měl upřímné oči

,,No, vlastně přijeli,
to by nás nožky bolely, che"
Humorem políben od hlavy k patě
v ústech kostěnou lulku

Fialka vítala. Naděje napjatá:
,,Notak kluku,
tebe snad vyštípali z buku
takovej pařez"


Kluk znuděně zvedl hlavu.
Zvedl a ta stoupala dál
až někam do nebeskýho ráje
do neznámého a krásného kraje


,,Ahoj". ,,Ahoj".
už se necítil znuděně.
V očích se spojili
něco se pohnulo. Jéje.

Pramínek života vytryskl
do jejich těl.
náhoda, nebo to osud chtěl
jak to bylo dál?
Koloběh života se rozezněl
a velká Láska vzplanula
A jak to bude dál?

Publikoval(a): Cygnus, 24.4.2017