Anotace: ...

Z krvácejících zorniček
kane k zemi smůla hořících loučí
na sněhu bílém vykvetl mák
a valkýry v objetí ticha kolem krouží

už nezbyl kat ani nikdo kdo by soudil
kdo mrtvé by pod přikrývku z hlíny pohřbil
žádné nohy nevyšlapou po schodech starých citadel
kde zvony marně vzpomínají jak jejich hlas kdysi zněl

v sedlé krvi dávna slova proroků
ztratila váhu v milióntém soumraku

a ten co slíbil křídla z Golgoty
co nikdy neřekne v čem je lepší než-li ty
si jen rozmrzele promne obočí:

Já už tady jednou byl, to zdá se mi být košer
a ty člověče se teď, z toho třeba ..... usměj....

Publikoval(a): Desiré, 25.4.2017