Anotace: ...

Nad konturami usínajícího města
poletovala běloba z lístků kopretin
skrze ně propletla se váhající tma
jako čerstvě nadýchaný baldachýn

tehdy se tvé ruce dotkly černobílých klapek
tam kde tóny rozezní se vlastním životem
a ty jen bříšky prstů naznačíš jejich směr

a já nemohla přestat tančit
jako Šehrezáda z tisíce a jedné noci
pod arkádou rozvěšených žárovek
co nedočkavě čekají až u nohou jim stejně jako mně
nejzářivější pódium světa sirkou škrtne
pak rozlétne se do stran lemem rozevláté sukně

ani na okamžik jsem neuhnula před spalujícím pohledem
a ty jsi měl být tím kdo nevěděl
že jsme se nemohli potkat ač vstoupil jsi
do popředí mých bláznivých snů a představ

už dávno nehážu do schránek nenapsané dopisy
jen občas zachytím vzdálený šum něčeho ze kdysi
pomalu zapomínám co nocí šeptala má ústa
když sklopila jsem hlavu místo abych řekla - zůstaň.

Publikoval(a): Desiré, 29.4.2017