Anotace: Aneb když se Amorův šíp trefí jinam, než by měl.

Kytice mi v dlani leží,
hraje si s ní vánek svěží.
Kytka rudá jako krev má
na svých listech prsty větru vnímá.

Kytice mi v dlani plane,
leč oheň se k mému masu nedostane.
Oheň hoří v dlaních mých,
jen led je však v rukou tvých.

Růže ve tvých dlaních z ledu jest,
a tak ze všech možných cest
se vydávám tou rovnou zpátky,
házím za sebou okvětní plátky.

"Počkej, kam jdeš, vrať se zpět!"
křičíš na mě snad přes celý svět.
"Promiňte, ale můj oheň nerozpustil váš led,"
pravím a zahodím planoucí květ.

Tvé oči nechápou, mé se v slzách topí,
že více skandálu ve tvém květu nenatropí.
Má ústa ve zklamaném úsměvu, tvá překvapena,
že tvůj květ mne hřál, že jsem k němu byla otevřena.

V mých dlaních se prázdno zračí,
šelest stromů jakoby se na mě mračí.
Květina tvá rudá mi nepatří, to vím,
však tu mou nadále hlídej, jen tobě ji uložím.

Publikoval(a): Two faced angel, 2.5.2017