monolog o smyslu života
monolog o smyslu života
další z neprospaných nocí
oděná do pláště barvy bolesti
šourá se v dál
a hvězdy bere sebou
půl kopy mrtvých cigaret
oběť tuze nezdravá
věčná má únava
kdy buňky v těle zebou
to lidé za vše mohou
ubližují ostatním
v honbě za svým štěstím
jdou i přes mrtvoly
jen pro své sobectví
přeludy z pouště
a vlastní prospěch
slíbí hory doly
marné je čekání
na cokoliv kromě smrti
duše sama sebe drtí
o pomoc němé volání
tak moc se nenávidím
proč já musím být jiný
na rukou krev mého světa
a přitom sám nevinný
Publikoval(a):
XYX, 18.1.2011