Anotace: Báseň, co mne napadla, když jsem se nudila na soutěži v přednášení, snad se bude líbit.

V prachu a tornádu popela
leží město malé docela.
Město stínů, město smrti,
místo, kde umíraly děti.

Do prachu se podívej,
přes zeď z mlhy naslouchej.
A uslyš volání temnoty,
křik, sténání prázdnoty.

Pohleď na to město,
není krásné? Přesto
je to místo bolesti,
to nic dobrého nevěstí.

A kdo říká, kdo,
že už tam netrpí nikdo?
A kdo tvrdí, kdo prohlašuje,
že láska a mír tam kraluje?

Kde je láska, tam je i strach,
i kdyby měl se skrývat v temnotách.
Kde je mír, tam je i korupce,
i kdyby nezpůsobovala erupce.

A slyš, slyš noční města pláč,
ať jeho pravou podstatu poznáš.
Cítíš, cítíš duše těch nevinných?
A živá těla těch zbylých?

Láska a mír ráno, temná aura v noci,
ale jakpak je možno mrtvým pomoci?
Není a v tom to je, to je klíč,
z některých míst zkrátka smrt nebude nikdy pryč.

Místa se rozpadnou v prach, toto též,
budou zapomenuta, pokud nevěříš, sobě lžeš.
Ale odkaz některých míst přetrvá
v jejich utrpení, nic jiného nezbývá.

Publikoval(a): Two faced angel, 6.5.2017