Anotace: ...

Z našich vlastních cest
o krůček jsme ustoupili
jsi tak vyrovnaný ve stínech kolem slunce
proto budím tě
mlčenlivý příteli
a věřím že roztříštěnými slovy
dávám ti celistvost.

Miluji tě tichými propletenými cestičkami
a přitom si musím hlídat směr
a tolik se bojím
bojím se ostnů, které mě denně zraňují
bojím se erupcí sopek, opilých starců
bezmezných slibů, hájů bez stromů
stromů bez planet
zápěstí pořezaných od denních rituálů
mlčenlivé roztržitosti.

Z našich vlastních cest
znovu se vracíme domů
jak jsem vyrovnaná ve stínech kolem slunce
a chci usínat s nadějí
že má roztříštěná slova
dávají ti celistvost.

Publikoval(a): Lugilla, 7.5.2017