Anotace: ...

Na křídlech snů se vznáší
přichází ke mně blíž
prostupuje mlhavou clonou
naplňuje mě světlem
vykrojeným z neznámých zátiší

letíme směrem k tmavé straně měsíce
pryč odsud v stříbřitém plášti hvězd

na její volání odpovídám veršem
a prosím slunce ať úsvit pozdrží
když cítím se živá víc než-li kdy dřív

a když svítání zaklepe na zárubně
dveří žalu, líbám prázdnotu
a plazím se přímo do jejího srdce
popírám vše co zbožňuji

jen ať nehledím pravdě přímo do očí

že stále čekám na její pozvání
a bojím se aby modrající hvězdy
nemžily mi do dlaní...místo ní...

Publikoval(a): Desiré, 11.5.2017