díky za zastavení

20.5.2017 7:38 | Gaia.

no nestyď se...super dynamika...

19.5.2017 21:41 | Martin Havlíček

M: naráz to asi nedáme... jako když stoupáš po žebříku. Ten vnitřní reflektor ti přec jen osvětlí něco málo, cos neviděl předtím a to bývá ten další krok. A zahrnuto, každá křižovatka má své volby. Jeví se často chudé a omezené, ale můžou být ty klíčové (...v mé předchozí „Rovnici") ...to je můj úhel pohledu teď... :-)

Bláži díky, vyplynula, znáš... :-)

14.5.2017 12:44 | Gaia.

Tý jo...co k tomu?Naplňující odhalující atd...

14.5.2017 11:27 | Lipová

Dost možná...vidím to jako maják. Každý ho bere jako záchytný bod. Mořeplavci k němu upínají zraky v příslibu pevniny. Básníci jako dalekošírnou inspirační katedrálu. Ale pořád, když osvětluje svůj kousek dosažitelnosti, ostatní prostor, kam nedosáhne jeho světlo, je prostě stále nedosažitelnost...tak co s tím?:-)

12.5.2017 23:48 | gogol

Jo Pavíočko, to bys mohla a tomu rytmu se divím, páč ho postrádám… tanec nedávám, ale hudbu mám ráda i vážnou.
M, pustit co nefunguje aby se uvolnily ruce pro něco nového a taky strach co s prázdnýma rukama a kdyby se odraz rozplynul… to jsou ty rozhraní...
Díky K a Š za zastavení. :-)

12.5.2017 19:27 | Gaia.

Pokaždé vidíme to samé, však potolikáté lehce jiné. A možná, když ve své roztřesenosti pouštíme to, co doopravdy chceme, rodí se v novém odrazu záchvěv nové naděje.
Opět zajímavá a úžasná báseň.
ST

12.5.2017 17:30 | gogol

Výborný nápad, Motýlek to může zhudebnit.:-)
A to Jani děkuji za to, že vidíš...

12.5.2017 13:34 | Desiré

To je hezký... Má to rytmus, mohla by to být písnička...

12.5.2017 13:18 | Pavíočko