Anotace: Zase ta nenaplněná a pomíjivá láska.....

Ve slunci ukrytá, v pohádce znící,
to láska, co volá po okamžiku,
jak holubice v míru zpívající,
jak hřmot vesmíru při jeho vzniku.

Ve spadaném listí ukrytá, bez hněvu tichá,
okradená o štěstí, padá a padá,
posedlá, vkrádá se do ní zima,
zůstala v tom světě nahá.

V myšlence ukrytá, v tobě zabitá,
pláče nad nocí v bouři světel,
hodina osudu odbila,
tebe rád neměl.

Publikoval(a): Rose-H, 15.5.2017