Anotace: Ani noc tě neschová..

Měsíc poodkrývá příběhy ulic,
tváře zahalené nocí, tajemství
a zase si je bere k sobě.

Tisíce hvězd nad střechami domů,
jako pojistka před bouří
ujišťují nás o pokračování, na které existuje milion otázek.

Kde vyčíst moudra a pochopení.
Z očí tvých, z kůry stromů, z učebnic?
Slzy hvězd jako balzám zalévají zbytky království,
co kradli jsme po staletí sami sobě.

Barva naposledy zachycena v kolíbce rtů,
životy vyskakující z omšelých obrazů.
Vítr pozvat dál se zkouší
a ty skáčeš do rozvířené vody pro oblázek.

Potichu se zase vytrácejí ty ospalé věty do zdí,
do oken, do nebes, do lidí.
Chodníky praskají pod tíhou nálady člověka,
paprsky měsíce pronikají do mě, do tebe, do světa.
Koukám se na ty samé hvězdy, co teď právě Ty,
a nemusím počítat tu mezeru, kilometry.
Vyplňují prázdná místa zevnitř i zvenčí
chladná vzdálenost, i ta se teční.
Vezmi tu krásu do rukou a schovej si kousek u sebe..

Publikoval(a): slzy-deště, 15.5.2017