Anotace: Rozhodl jsem se pomáhat jedné slečně, která to neměla v životě lehké. A chtěla po mě básničku. Řekl jsem si, že jí pomůžu se smířit s minulostí a taky jí řeknu jak jí vidím ale neodsuzuji. Chtěl jsem udělat takový lehký průřez jejím životem.

Byla jsi ještě malé dítě
když ti tvůj svět rozdělily vedví,
najednou jsi byla štěně v novém bytě,
a z citů bylo jen spousty větví.

Z větví se staly hole, obušky a třísky pod kůží,
z důvěry a lásky zbyly jen vzpomínky a slova,
ta prázdnota uvnitř duše co po ničem netouží,
tolik myšlenek a prosby o to začít žít, jinak a znova .

Jako zraněné zvíře zahnané do kouta,
kopala vší silou a odhodláním kolem sebe,
proč jí jen nepomohly a místo toho jí nasadily pouta,
zlomily v ní duši dítěte a ona viděla jedinou cestu, cestu do nebe.

Bez cíle a budoucnosti se dívá přes vězeňskou mříž,
čtyři zdi postel a lidé, jako před tím nepoznaná rodina,
znakem jí a věčnou vzpomínkou na ně je na ramenou kříž,
konečně poznala svět, kde si už nepřipadá jako spodina.

Začala opět toužit po svobodě rodině a lásce,
jejími hodnotami se staly čest, sebeúcta a hrdost,
dívka s duší se skromností žebráka o polévkové misce,
chtěla od života tak málo a přesto poznává života tvrdost.

Život ten tvrdý soudce chyb naivní dívky,
a ta temná minulost stále přítomná a lepkavá jako klíh,
proč zrovna ona dostala tolik neštěstí do kolíbky,
jak těžké je žít s pocitem, že každý minulý čin je jako hřích.

Každý nezdar, každý problém se do paměti vryl,
méněcennost a neschopnost uvnitř vytvořil,
bolest v mladém těle mysl zžírá,
duše s životem jepice, když o víru bojuje a vzpírá.

Mysl živena jen placebem z venčí,
ale ona nepřibírá, pokaždé je menší a tenčí,
bez síly věřit se stále vzdává a prohrává,
kamarádi a ego jí stále výmluvy nalhává.

Místo hledání možností a způsobů,
je lehčí hledání překážek a důvodů,
místo šance na budoucnost, ikdyž nejasnou,
je lehčí jít po cestě, kde jiskry duší hasnou.

Dokud budou bolest a strach pány tvými,
budou všichni co by ti pomohly jen anděly padlími,
dokud nebudeš věřit ve svou sílu a schopnosti,
budou jedinými nájemníky v mysli jen starosti.

Běž a utíkej s duší bojovníka,
běž utíkej až porazíš v sobe toho protivníka.
Klid a štěstí neleží někde ve světě,
leží v nás v našem lotosovém květě.

Nedovol nikomu s tebou po zemi vláčet,
řekni kvůli komu budeš oči své smáčet,
oděv se do brnění z vůle kované,
už přeci nejsi jen dítě malé bezradné.

Publikoval(a): Retor, 25.5.2017