Anotace: ...............

brzy ráno do města vyletím
sesbírám drobky u popelnic
že nejsem zde vítán, dobře vím
však mimo sebe mi nezbylo nic

snažím se být mimo dění
ve stínu větví skrývám tělo
bývá to vždy do setmění
něco změnit by se mělo

slunce za obzorem vstává
fontánu v parku poslouchám
kloudné myšlenky se nedostává
já připadám si tak moc sám

náhle stromy vzrušeně zašumí
údiv se vstiskl do mé tváře
nikdo takové zázraky neumí
z nebe se snesla bílá záře

ve světle zřím tvarů ladných
na hladině perutě zvíříly kruhů
jsi snad přáním všech hvězd padlých
jsi nejkrásnější mého druhu

slétám k Tobě zbaven strachu
v kráse Tvé můj ostych mizí
jsi démantem všedního prachu
Tvůj pohled pro mne není cizí

Ty přimkneš mě k sobě v objetí
a já míjím pozemského času
mým pocitům vládne dojetí
bez dechu vnímám Tvojí krásu

proč hrdlička překrásná svolila
a vrabci od sazí poskytla citu
snad láskou čirou ho ovila
a ne jenom náručí ze soucitu...



...však to ukáže až čas...

Publikoval(a): James Libustka, 21.1.2011