Anotace: ...

Můžeš mít zvuk tisíce hlasů
volajících tvé jméno
světlo světa které tě oslepí
vykoupe v půvabu
přesto království padnou
a promění se v písek

usmívá se ve stínu lampy
půlnocí a tichem z chodníku
vítr začíná sténat
a uschlé listí rozlétne se do okolí
kde vrány v povětří naoko naříkají
když utrhnou křídla motýlům

můžeš být anděl slitování
nebo podlehnout nenávisti
s milionem lží pravda vyjde najevo
aby tě rozervala
ve staré a studené vůni rána

a už nikdy se nepodíváš
na cokoliv stejně
když jsme někde na cestě od kolébky
k hrobu, zapomněli sami sebe

zatímco spadla šedivá obloha
čas zmizel kdo ví kam
jen v měsíčním světle zůstala
úplně nahá...vzpomínka...

Publikoval(a): Desiré, 31.5.2017