Čekání
Čekání
Kolik je na světě beznaděje,
kolik je bolesti, slz
člověk se nikdy nezasměje
když nahlíží věci skrz.
Někdy se dokonce skály hroutí
a v troskách víří se prach,
plíživá nicota duši rmoutí
a srdce přemáhá strach.
Potom však náhle paprsek slunce
pohladí mě a vím to jistě
jsou věci, které jsou bez konce
a my se sejdeme na lepším místě.
Publikoval(a):
snílek z Olomouce, 6.6.2017