Anotace: Trošku depresivní...

Nádherná, jasná obloha noci
uklidňuje krajinu.
Mě však nemá ve své moci,
v bezmoci spočinu,
ach v bezmoci spočinu.

Líčka má slzy smáčí,
celé tělo chvěje se.
Slaná voda na polštáři,
on směje se,
on směje se.

Ten strach co v sobě ukrývám,
na venek už se dere.
Chlad však v srdci nemívám,
teď se bere,
tu se bere.

Zblednou líce mé
a oči červené,
nejsou taky svěcené.
Jsou jen krví ztřísněné,
jsou jen krví ztřísněné.

Rudo se mžikne před očima,
černo za svět vymění,
kosti se stávají křehčíma,
avšak bolest nezmění,
ale bolest nezmění.

Slaná chuť mé suché rty smáčí,
slzy přestávají téci.
Mému smutku nevystačí.
Svojí osobu chci svléci,
od smutku hory,
od smutku hory.

Rudá už je všude kolem,
sbohem smutku, sbohem strasti.
Do nebes si půjdu molem,
snad nebudu věčně v pasti,
v té propadené staré pasti.

Nejsem nic,
jen člověk bez duše,
jako suchý list,
co už nemůže.
Dopadnout musí,
ztratit se musí.

Publikoval(a): Tereza1918, 8.6.2017