Anotace: ...

JIŽ NEZAHLÉDNEŠ!
_JIŽ_ _NEZAHLÉDNEŠ_Pohasla světla hvězd,
v nich doušky
svítání,
s krůpějí přešťastných hojivých dnů
a vše, co lesklo se,
co halilo se v zář,tu
rozplynulo se,
již nepoznáš,
ach, nepoznáš více již
smích,jež srdce lékem dopřán byl,
a nezahlédneš víc,
co poutalo Tě k sobě,
v nadšení největším
nejhlubší úzkost tkví,
v nejhlubší Radosti je pláč ten největší.

Zdali jen, povězte,
zda mohu věděti,
proč vše, co krásné je
a široké má rozpětí,
proč nedobytné je,
přináší závěje
a víc se nevrátí,
a nač dál hledati?

Publikoval(a): ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENÁ, 8.6.2017