Anotace: Už jsem si to uvědomil.

Můžu psát, můžu hrát, můžu naslouchat.
Chci se smát, chci ji znát, chci ji poslouchat.
Malý skok, krátký krok, uplynulý rok.
Sedím, stojím, ležím, spím.

Konec nemá nikdo rád.
Musím ho však prožívat.
Ona ale bez konce,
odešla mi za kopce.

Jak jen mohla tiše zmizet?
V očích mých je prázdná?
Bez emocí klidně odjet,
je to vážně pravda?

Teď už vím, co skrývala.
Slzy v očích utrápených.
Konce ráda neměla,
chtěla jenom smích.

Já se toho bojím.
Zrovna teď to cítím.
Přesně to co udělala,
dělám právě já.

Nechtěla se rozloučit.
A já už také ne.
Nechcem přece zničit,
naše naděje.

Publikoval(a): Jan Čáp, 21.6.2017