Řeka odlesků bolesti
Řeka odlesků bolesti
Dnes večer cítím studený vítr v zádech
létám na pomezí zšeřelých polí
a místo paží mám dlouhé, černé peří
kroužím tak vysoko
že řeka v údolí už není slyšet
ta řeka do níž jsem vysypala odlesk
průzračně křišťálových popelníků
plný sebezničujících šlépějí
tam, kde zachytí je spodní proud
který sám sebe vleče k nekonečným útesům
byl to můj lék na tišení bolesti
když sešla jsem horizontem hor z výšin
chodila v domech z místnosti do místnosti
a žádná z nich nebyla moje
někde v prázdných chodbách
můj život klopýtl a přimhouřil brvy
s nevyřčenou odpovědí kdo z nás
vyšplhá na břeh vzdalující se řeky jako první
aby pod víčky rozevřel deštník šarlatové duhy...
Publikoval(a):
Desiré, 22.6.2017