Anotace: . . .

Vychodili jsme spolu všechny střechy
co ještě stály za to scházet
nebylo jich tolik, ty
gigantické pláně tašek a betonu
ze kterých se dá pozorovat
východ slunce a příchod Ježíše a
vhazovat vajgly do okapu
jsou dnes vzácnější a vzácnější
vymírají pod podrážkama sterilního skla a mříží
jako
osobitý kavárny
přívětivý parky pro smažky a
pěkný mosty.

Vynutili jsme si ten kus ticha
chutnal moučnatě na jazyku, ale
přidával určitý dozvuk rebelství
doteď nevím, jestli nám šlo o
východ slunce
nebo pohled na špičky vlastních bot
pět pater nad zemí.

Já jen vím, že jsem milovala záplavy vrabců
co zatopily ulice
v pět ráno
jako první a poslední Povodeň
a kočky, co nás sledovaly z plotů
ostražitě, ale tak nějak netečně
jako chrliče, jako morové sloupy
jako kříže na stěnách, jako zásahovka
co už prostě viděla za svojí kariéru až moc.

Vždycky jsem je milovala
a vždycky milovat budu
i když moje deprese obchází ty keře se zlatým deštěm
a ptá se, když už půjdeme domů

Vždycky jsem je milovala
ty převozníky přes popraskaný asfalt
a až příště budeme stát na střeše
a sledovat špičky našich bot
pět pater nad zemí

všechno bude stejný, jako vždycky
ale já zase budu
šťastná.

Publikoval(a): Poutníček, 27.6.2017