Stíny
Stíny
Ještě mě nepohřbívej úplně
jsi mým stínem a někde poblíž
musí bloudit odlesk mého světla
tvůj dotek je nejhlubší částí mne
nemůžeš zachránit ta místa
tak mi řekni proč tu je tolik temna
trháš mě na kusy a pak mě sbíráš
bereš si všechno a pořád to není dost
šeptáš že mě můžeš vyléčit
ale já přesto stále z ran krvácím
naučila jsem se objímat
tu prolhanou iluzi
že jednou posbírám všechny kousky
co necháváš plazit se
jako divoký břečťan podél zdí
dál tiše čekám v zákoutí
a vím, tebe se bát nemusím
slíbil jsi že tu vždycky budeš
ale já už tě dávno nevidím...ani jako stín...
Publikoval(a):
Desiré, 29.6.2017