Anotace: Bez komentáře...

Zastihla jsem tě nahou
v pocitech i odění
vím že nejsi tou pravou
co se z žáby na princeznu
promění

dáváš mi své vody napít
za tebou padá kamení
sype se ti do myšlenek
ptám se - být či nebýt?

V mysli jazyků zmatení
z nevyřčených domněnek
dal by se postavit hrad
příště stačí jen zavolat...

Můžeme se spolu jen tak projít
v dešti slz vyplavených
a lačně je upíjet z pohárů
či nechat slunce za obzor zajít

ano, můžeme se takhle setkat
a strávit spolu tvoji opuštěnou noc
potom naše sny a světy protkat
nevím však zdali ti mám jít na pomoc...

Publikoval(a): Klarineb, 2.7.2017