Zrnka soumraku
Zrnka soumraku
Někdy se dívám do zrcadel
a nevím kdo vlastně jsem
vidím obrysy každého koho znám
pod mou kůží pohřbené
mám tisíce podob a jméno pouze jediné
kutálející se v slzavých řetízcích jako déšť
spočítej mě po řádcích a pak nech
vzlétnout na stříbrných perutích skrze tmu
kde se protnu s vůní letních sorbetů
dusíš mě a držíš moc pevně
bojíš se ztratit kontrolu
protože tvé představy čím bych měla být
se ti rozpadly přímo před očima
do ticha rudých zrnek soumraku
každá ztracená vteřina je víc
než dokážu snést
mám tisíce podob a chtěla bych
aby každá z nich
po špičkách mohla s deštěm...odejít....
Publikoval(a):
Desiré, 3.7.2017