Pracovní
Pracovní
.
Dlouho jsem si lhala
do kapsy.
Nevěděla o tom.
Chtěla pochvaly od druhých;
dokola obtáh mě kokon
celou mě obalil
do mlhy zahalil.
A já teď v tom nic
musím si říct:
,,Nevím kdo jsem,
co chci"
někam mi zapadly
všechny mé sny.
Zkusím se podívat
očima dítěte;
to když se ocitne
na světě
přeci:
na sloupku sedí
do prázdna hledí
co je tak plné.
Mraky si plynou
tráva se vlní
mysl nezkalena
vinou- pocitem
,,měl bych"
zbytečným.
Raděj:
Chci.
Mohu.
Dát před nohu nohu
kráčet si
kam se mě
líbí.
Duše má v srdci mi slíbí,
že: cestu vždy ukáže.
Mám já dost kuráže
naslouchat tenkému
hlásku?
(nebo jet ohranou pásku?)
Můj život tím
/vším/
sílí.
.
.
Publikoval(a):
Lipová, 9.7.2017