Sedmikráska
Sedmikráska
Kolem mne zvířený prach
mé oči bloudí v nedbalkách
smrt vpíjí se do mých žil
kdo vzpomene, čím dřív jsem byl?
Mé bílé tělo na márách
a oněmělé zvony kostela
proč ve všech snech a vidinách
vidím sebe jako padlého anděla?
S kostrou mou se půda laská
můj duch kvete jak ta sedmikráska
na sirém hrobě stín času ji pokryje
však kdo jednou miloval, navždy již miluje...
Publikoval(a):
Oliver Ouvín, 9.7.2017