Často jsem se ztrácela.
Často jsem se ztrácela.
.
Asi bylo potřeba
dosud
byl to snad osud
žít životy druhých?
A nyní
vezmu se do rukou
pochovám
otěže uchopím
živoucí pramen
pak
koně své napojím.
Mysl je kůň i
osamělý jezdec.
Stanu se jezdcem
sebe na sobě
budu se
cítit a
laskat a
hladit a
hýčkat a
mlaskat
pojedu jemně
jako by mi boky
vlny omývaly
mě k sobě posouvaly...
Stanu se vlnou v tom moři.
.
Publikoval(a):
Lipová, 16.7.2017