Střepy duše
Střepy duše
V cinkotu střepů
slyším symfonie
trochu se klepu
když ptáš se, co mi je
pár střepů sbírám
tisknu je v dlani
odhodlán vnímám
jak je krev hladí
zdráhavě padají
zbarveny do ruda
snad jiný objeví
to, co mi uniká
kousíčky bolavé
v mozaiku složí
ostří se nelekne
kdo hlazen byl noži
neuhne v bolesti
hranám tvé duše
do které nakreslí
v květnících růže
když ty řezaný nemáš ráda…
Publikoval(a):
Formis, 19.7.2017