Anotace: 25. 7. 2017

***
Postavy ovívá stříbrný měsíc
nedbalost nábojnic ze zlata,
modrý déšť nad stehny rozsvěcí tisíc
jezer a rybníků.
Odňata
zůstala poslední tajemství dívčích těl,
z kterých jsou trhány závoje
ušité z bílého hedvábí.
Břečťan, jenž s ibiškem poutavě zšedivěl
při zvuku lesního hoboje,
tóninou jeleny přivábí.

Hle, stahy jejich kůží
jsou chladnokrevné ale pořád vzrušující
a paprsků šíp suší
těl mokrá stehna z klínu rosu vzlínající,
rosu první mylnosti
rosu živou
mužům lahodící
jako med nevinnosti,
který si chce každý promilovat
v nekončících cyklech mladosti,
všechen obsah blizny schraňovat
pro chuť, jež se dlouze rozhostí
vlastnit všecku krásu přírody
ve vlasech a v nitru náhody.
***

Publikoval(a): Matěj Jiřinský, 25.7.2017