Anotace: ....

Do útrob hladové propasti
v mysli se propadám
kořenů ostrých se při pádu chytám
vstříc svým temným náladám

pode mnou zetlelé kosti
mých smutků i radostí
obraz jemuž chybí rám
dveře do nitra otvírám

z pýchy na hladině
zbyl opuštěný prám
až na dně blahobytu
zůstává člověk sám

máme zodpovědnost
za vše co jsme k sobě připoutali
stejně jako Prometheus
čeká přikován v chladu skály

v hlubinách propasti
kam oko nedohlédne
ve spalující bolesti
v záblescích poznání
Fénix z popela se líhne...

Publikoval(a): Klarineb, 27.7.2017