Panoptikum
Panoptikum
Vstoupil jsem do panoptika samoty
kde nevrlý hosté odvrací své tváře
a nevěstky rozechvělé touhou
odchází zadním vchodem
Vstoupil jsem do panoptika smutku
kde padlý anděl brouká své serenády
opilcům jimž nejistota
podemlela břehy
Vstoupil jsem
(a prozřel jsem)
Ach, proč vůbec miluji?
S láhví vína si přisedám
k osiřelému stolu
a sám (prý pln života)
se smrtí koketuji...
Publikoval(a):
Oliver Ouvín, 13.8.2017