Anotace: ...

Zdá se, že
časy se mění
když kosi padají
k zemi únavou

všichni tak nějak
utíkáme dálavou
skrz smetiště
starých vzpomínek

(těch, co nám v šuplíku
střeží ztrouchnivělý notýsek)

také občas žádám
slunce o pár stupňů víc

a myslím na slova
co chtěl jsem
kdysi nahlas říct

tak snad se jednou
nezaleknu toho
odrazu v zrcadle

až ta dáma v černé kápi
zaklepe mi na dveře…
a odvede mě kdo ví kam

mou pýchou a radostí bylo
zalévat černý tulipán
co vyrašil mi na zahradě
(teď si hnije a žízní)

i to básníkovo
pero rázem vysychá,
zrovna když chtěl
zveršovat stav
své choré mysli

přesto však...
není všem dnům konec

Publikoval(a): Makaveli, 15.8.2017