Vzducholoď
Vzducholoď
postavím vzducholoď ze snění
srdečně pozvu Tě na první let
palivem věčným bude nám souznění
tak neváhej chvíli a nastup hned
po nebi z naděje budeme plout
všechny mraky se před námi rozplynou
a když závist bude do pláště dout
ve společném objetí obavy pominou
já podám ti ruku, ty podáš mi svojí
vyhlédnem z oken na kouzelný svět
pro chvíli takovou žít za to stojí
letíme kupředu, již nechceme zpět
zářivé slunce na obzor vystoupí
s hřejivou lehkostí pohladí nás
kdo nikdy neletěl, určitě prohloupí
vždyť život člověka má nespočet krás
to co je před námi, snad jen osud zná
každý let v neznámo je velká sázka
obrovskou podporou je přítomnost Tvá
máme svou vzducholoď a tou je láska
Publikoval(a):
James Libustka, 26.1.2011