Dostalo mně sugestivní povídání mojí mamky, která ty události zažila na vlastní kůži, bylo jí asi patnáct, stáli s ostatními lidmi proti tankům a volali na vojáky ať se vrátí domů. Vojáci vůbec nevěděli kde jsou a co tam dělají. Všude prý bylo plno zmatku, lidi se děsně báli, nikdo nevěděl, co bude dál...

21.8.2017 21:41 | Klarineb

Dostalo mně sugestivní povídání mojí mamky, která ty události zažila na vlastní kůži, bylo jí asi patnáct, stáli s ostatními lidmi proti tankům a volali na vojáky ať se vrátí domů. Vojáci vůbec nevěděli kde jsou a co tam dělají. Všude prý bylo plno zmatku, lidi se děsně báli, nikdo nevěděl, co bude dál...

21.8.2017 21:41 | Klarineb

Děkuji všem, co u mě chvíli pobyli a co se zamysleli nad tokem dějin...děkuji že jste vzpomněli...

21.8.2017 21:31 | Klarineb

Klari, já jsem tu noc samozřejmě taky nezažila, ale docela mě udivilo, že už i v médiích se o těch událostech zmiňují jen tak okrajově. Alespoň mně to tak připadá.
Takže díky za tvoji báseň.

21.8.2017 21:06 | Desiré

Smutně pěkná

21.8.2017 18:41 | Lipová

Ano...je důležité neustále připomínat co se stalo. A i v básních to rozhodně na škodu není. Super Klari...!
ST

21.8.2017 17:17 | gogol

Dědo včelo, díky. Ráda (si) tuto událost a dobu připomínám, bylo to pohnuté období, kdy se psaly dějiny. Šokuje mně, kolik lidí a to nemyslím jen dnešní mladou generaci, zapomnělo nebo vůbec neví, co se tehdy dělo. Já to sice znám pouze z vyprávění, přesto bychom na to neměli nikdy zapomínat...

21.8.2017 15:47 | Klarineb

Ta srpnová noc nepřinesla jenom mráz, ale hlavně vztek a bezmocnost. Pro mne i vyhazov z práce. Osobně jsem tuto noc zažil i prožil, a nejenom jednu noc, ale celé období do roku 1990. Je potřeba to těm mladším připomenout. ST.J.

21.8.2017 13:44 | děda včela